Čára

Osamělý statek v pohraničním pásmu. Státní hranice střežená ozbrojenými hlídkami. Dva zkušení převaděči a osm lidí, kteří se vydali na cestu, jejíž výsledek je více než nejistý. Odhodlají se opustit svůj dosavadní život a riskovat vše? Kdo jsou a proč vlastně utíkají? Jaký život si ve svobodném světě vysnili? A co když mají v zádech udavače? Kdo si dnes může být jistý, že jeho soused, kolega v práci či náhodný kolemjdoucí nespolupracuje s agenty StB? Není celá akce už v zárodku odsouzena k nezdaru?

8.0

24 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

0
ZedZdeněk Ručka 08.10.2019

2. běh
Václav Brych

8 z 10. Čára je velmi dobrý civilně pojatý larp, který je silný navzdory tomu, že nemáte příležitost pořádně splynout s postavou. Děj je totiž rozsekaný na části. Střídají se úseky, kdy hrajete svou postavu a s kufrem v ruce ve skupině vedené dvěma převaděči bloudíte po lesích. Váháte, komu věřit, a promýšlíte, co uděláte, když se to zvrtne.

Mezitím hrajete různé postavy v krátkých retrospektivních scénkách, které vám jako hráči odkrývají mnohé z minulosti jednotlivých postav. A většina těch scén je tak dobře napsaná, že bych na ně klidně šel do divadla – byla radost dívat se, jak to spoluhráči hráli. Tento koncept na jednu stranu ředí vlastní děj, ale zároveň dodává postavám i celé hře hloubku.

A Čára jako hra rozhodně má co říct. Dotýká se jak naší minulosti, tak naší současnosti.

0
KamilKamil Buchtík 23.06.2019

Čára je hra pro (4x) deset hráčů o cestě přes hranice v roce 1950 silně inspirovaná skutečnými osudy lidí, kteří se o přechod hranice pokusili. Kdo zná můj vkus, nebude se divit, že mi civilní pojetí hry skvěle sedlo a bavilo. Líbilo se mi oddramatizované pojetí, ve kterém se postavy mezi sebou vůbec neznají (resp. znají třeba jen jednu nebo dvě). Putují spolu a snaží se přijít na to, komu mohou důvěřovat a komu ne. Cestou se baví spíše o praktických věcech, občas někdo zmíní něco o své minulosti, ale nejde se moc do dramatu ani do hloubky, jak by se dělo v tradičněji postavené hře. O minulosti ostatních postav se ale hráči dozvědí mnohem více než je zvykem, a to prostřednictvím vzpomínkových scén, kterým je zaslouženě věnován velký prostor. Znalost hráče a postavy se tak v průběhu hry více a více liší, z čehož plyne vnitřní napětí ve hře. Logická nevýhoda je, že vzpomínkové scény vytrhávají hráče na čas z imerze do postavy. Stojí to ale za to. Záměrem tvůrců bylo evidentně seznámit hráče s řadou pohnutých osudů skutečných lidí a k tomu je design hry skvěle přizpůsoben. Zkrátka mi to sedlo a pokud nečekáte velká dramata, ale spíš tišší civilní hru, Čáru doporučuju.

0
SáraVanda Staňková 28.11.2018

1.běh postava Hedwige Wald

Začnu tím, Čára má opravdu potenciál, a pokud budete zvažovat jet na další běh, tak určitě jeďte.

Co se mi líbilo?

4xHedwige: Hraní postavy ve čtyřech lidech, možnost zahrát si se čtyřmi dcerami ze čtyř skupin, dotváření a diskuze o Hedwige s ostatními Hedwige, to pro mě bylo na larpu to nejzajímavější. Byla bych ještě o chlup radši, kdyby i ostatní s tímhle hraním víc experimentovali, já jsem zkoušela různý haluze a fakt mě to hodně bavilo. Další plus, které tady vidím, je to, že sice je larp pro čtyřicet lidí, ale je to ve skutečnosti jen deset postav. Přišlo mi super, že jsem tak měla možnost proniknout do příbehů většiny postav.

Otevřenost hraní: Konečně! Konečně larp, kde vyzývají k otevřenému hraní a kde vlastně ani nemáte jinou možnost. Protože vzpomínkové scény – během larpu se dostanete dvakrát do minulosti, dvakrát zjistíte jako hráč, co všechno skrývají ostatní postavy. Zároveň pak jako postava děláte, jakože nic. A klidně svěříte důvěru někomu, kdo si to rozhodně nezaslouží. S tímhle skvěle funguje mechanika "alkohol", kdy můžete nenápadně na některé věci narazit i jako postava.

Podzimní les: Já podzim prostě miluju a fakt jsem doufala, že budem chodit lesem v kostýmech, nebude tak ukrutná zima jak na Legiích a bude to mít boží atmosféru. A splnilo se. Byl strach, byli hraničáři, bylo utíkání a skrývání se s kufry, bylo intenzivní hraní při útěku i na zastávkách. A přitom oproti Legiím se toho rozhodně nenachodilo tolik.

Závěrečné epilogy: Znáte takové to, když po deseti závěrečných epilozích postav, co jste vůbec nepotkali, máte chuť utéct do pokoje, pro svou lahev alkoholu, abyste přežili další hodinu? Tak tohle tady nehrozí. Epilogy byly super! Protože jak jsem psala výše, stihnete příběhy většiny postav. A navíc epilogy probíhaly ve čtveřicích a bylo opravdu hodně zajímavé sledovat, jak dopadly různé variace příběhů, které byly způsobeny i rozdílnout interpretací postav hráči. Za mě top moment celé hry.

Co by mohlo být ještě lepší?

Jen pár drobností. Tím, že to byl první běh, ještě k tomu po betatestu těsně před, vládl tam organizátorský zmatek. Často se čekalo a workshopy nebyly efektivní a přínosný. Ubytování nebylo ideální a hraní vzpomínkových scén na pokojích s palandama bylo pitomý.

7/10, protože se na tom dá udělat ještě kus práce a pak to bude jasná 10.

Podobné larpy

Události

Larpy autorů