Legenda o Blackhill

Legenda o Blackhill je hrdý larpový brak odehrávající se někde kolem roku 1858 v odlehlém horském městečku v Jižní Dakotě.

Každý hráč se stává jedním z mužů a žen magického Divokého západu z šestákových románů. Dostaneš se na opuštěné podivné místo ve světě, kde se po prériích, lesích a horách prohánějí kromě kovbojů, banditů a indiánů i věci mnohem temnější. Věci, které rozhodně nepocházejí od Boha.

V rolích drsných pistolníků, fanatických starousedlíků, chamtivých zlatokopů, ostřílených traperů, lovců monster a nejrůznějších pochybných existencí si tenhle svět můžeš užít naplno a bez rizika. Staneš se jedním z těch, kteří stvořili Legendu o Blackhill.

8.4

25 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

0
ElinorJana Poláčková 19.04.2019

1. běh, Charlene Wenford

První LARP vůbec a upřímně... odvezla jsem si nadšení pro tuhle zálibu a obavy, jestli mě další hra chytne stejně jako Legenda o Blackhills. Protože tohle byla síla. Hutná atmosféra a balancování mezi temnotou, depresí, záměrně prvoplánovými brakovými prvky, jízlivým šklebem všem stereotypům vytvořily jedinečný zážitek. Na Charlene čekala spousta silných emocí a pavučiny mezilidských vztahů (a taky jedno pátrání) a užila jsem si ji neskutečně. A i když tvůrci předstírají, že cílem není imerze, tak minimálně u téhle role kecají, protože když si vybavím některé scény, klepu se i teď v bezpečí u počítače a s hrnkem kafe vedle ruky. :) 

Z pozice nováčka po první akci, z které je navíc absolutně unešený, moc ani nevím, o čem se vypisovat. Pokud se někdy na nějaké další akci potkáme... lví podíl na tom má moje nadšené přežití Blackhills. :) 

0
LischaiPavel Gotthard 19.04.2019

Na Blackhillu je zajímavé, že je vážně úplně jiný než Hell on Wheels. HoW byl takový barevný western plný westernu: mohli jste mít duel v pravé poledne, jít se podívat na rajdy co dělají kankán, zahrát si karty a porvat se s Irama v jejich baru, vykrást banku, nechat se skalpovat indiány. Bylo to jak barevný plakát na všechny westerny na světě.

Naopak Blackhill je chumurná, zamračená, temná deprese. Stromy bez listí, na kterých visí kusy krvavých šatů, zádumčiví usedlíci co mají podivné zvyky, mrtví pistolníci co ne a ne umřít… Místo pohody v irské hospodě se můžete jít tak maximálně ohřát do podivné domácnosti, kde na vás zle kouká zlý otec a tři mlčenlivé ženy, nebo do saloonu co provozuje místní gang, kde dostanete tak akorát cukrovým sklem do hlavy. Duely tu nejsou, protože démoni přichází nečekaně a nenechají vás tasit první. Tak prostě to je dobrý vědět, když se hlásíte – že člověk jede do černočerné přestřelky s temnotou.

 

Styl hry se drobně liší skupinu od skupiny – místní jsou hodně intimní rodinný horor, gang je víc akční – ale obecně se hra drží v klasickém duchu: většinu času řešíte něco ve městě a občas vyrazíte na nějakou blízkou lokaci zabít příšeru, mít dohodu s ďáblem, obětovat svoje kamarády masožravým indiánům nebo tak něco.

Ze hry je hodně cítit takový ten klasický feeling dobrodružných larpů ve stylu „shromáždi pět kusů artefaktu, zapal pochodně a poraz démona, až vyleze z pentagramu“. Jen už démona nebijete měkčeným dřevěným mečem z babiččina prahu, jak v roce 2003, ale ustřílíte ho perkusní pistolí. Pokud je tohle co od larpu čekáte, tak budete velice spoko.

 

Hra od začátku chtěla být odlehčený brak a organizátoři zkoušeli i nějaké nové mechaniky (režijní vstupy do hry, inscenovaný prolog, místa určená k hustým dialogům), ale připadlo mi, že ta hra se nějakou přirozenou gravitací stáhla k tomu, jak se larpy hrají běžně. Nechci říct, že by mechaniky nefungovaly, občas někdo nějakou použil, ale mně připadly spíš jen takový drobný doplněk klasickému dobrodružnému larpu, než něco, na čem by ten zážitek celkově stál. Ale jsem moc rád, že organizátoři zkusili něco nového – za to rozhodně palec hore.

 

Vady na kráse u LBH vidím dvě, a obě jsou tak nějak způsobené podstatou hry:

Jedna z nich je, že velká část hry je ve dne, a každá příšera ve dne vypadá míň jako příšera, a víc jako váš kamarád v masce. Chápu, že to moc není řešitelné, ale prostě je to tak, no.

A druhá se týká toho, o čem jsem psal v úvodu. Na LBH není moc způsobů, jak si ukrátit čas – žádný nevěstinec, kasíno, boxerský zápas… – je to prostě jen a pouze bizár depresivní město, žádný únik. Takže pokud se vám náhodou stane, že vaše osobní příběhové linky skončí během odpoledne, nejde moc nic dělat, než čekat, až si ostatní dohrají svoje.

 

Z dalších zpráv telegraficky:
+ Organizátoři milí
+ Jídlo super, maso šlo od kosti
+ Moje postava fajn

 

Díky moc za hru spoluhráčům a hlavně organizátorům ( <3 ), bavil jsem se a věřím, že když se nějaké ty drobnosti vyladí do dalšího běhu, bude LBH další larpová klasika, na které se protočí půlka komunity.

 

Wayne, 1. běh

0
DugongSilvester Bucek 18.04.2019

Bud Dunham 1. beh

pulp+larp=VL

Moje očakávania boli po Hell on Wheels obrovské, a aj keď som si o niečo väčší zážitok odniesol zo staršej hry, hlavný dôvod spočíval v tom že tam som hral posledný beh a tu prvý. Napriek tomu som nenarazil na žiadny zásadný problém a ku koncu sa atmosféra zdokonalovala. Myslím že zámer autorov sa podarilo naplniť takmer dokonale, a myslím že médium larpu je perfektným nástrojom na rozprávanie pulpových/brakových príbehov. V každom "serióznom" larpe ma napríklad trochu rušia neustále konflikty a prestrelky ktoré sa ma netýkali. V Blackhille to ale totálne dávalo zmysel, a ako jednoduchý Bud, ktorý sa do ničoho moc neplietol som mal niekoľko krát pocit, že som v Limonadovom Joeovi či filmoch od Tarantina. Za toto spojenie má u mňa hra bezkonkurenčnú 10.

Na druhej strane, moja postava mala niekoľko nejasností a niektoré linky sa úplne nerozvinuli, ale to je asi symptóm väčšiny prvých behov. Dávam preto 9, aby sa autori ešte mali kam posunúť ;)

0
ŠuhinkaIvana Šuhajdová 15.04.2019

1.beh Magdalena Ballard

Dostala jsem poprvé na larpu možnost hrát němou dívku a byla to totální pecka! Víc takových roli! 

Organizace, zázemí, jídlo, CP, rekvizity... Vsechno šlapalo jak po másle!

Oceňuji tenhle žánr (weird western) a myslím, že se skutečně naplnilo to, co jsme od toho larpu čekala. 

Srdíčko pro mou fanaticky creepy rodinu kde každý byl nějak divno propojený a měl své temné tajemství. Každá skupina měla možná o trochu jinou hru, ale neuvěřitelně to vše společně fungovalo. 

Ještě jednou díky! Bylo to bozi! 

 

 

0
HankaHana Maturová 15.04.2019

Lolla Goodshell (1.běh)


Blackhill celkem dost jasně říká, co je to za hru a za žánr. Prostě weird western, hrdě se hlásící k veškerému braku a absurdnostem a dost přípomínající Tarantina. Upřímně jsem si úplně nedokázala představit, jak to bude v praxi fungovat. Nicméně jelikož tomuhle org týmu téměř bezmezně věřím, čekala jsem, že i když se toto nepovede, dostanu prostě kvalitní western s prvky hororu. A jakože ne no... Dostala jsem úplně přesně to, co orgové od začátku proklamovali. A bylo to jiné, než cokoliv na naší larpové scéně a naprosto boží!


Blackhill je opravdu potřeba brát jako žánrovku. A ne, opravdu to není druhé HoW. A upřímně, kdyby někdo jel s tím, že čeká druhé HoW, bude zklamaný. I přesto, že předherní workshopy za mě byly hrozně dlouhé, věřím, že to asi mělo smysl, protože většina hráčů pohopila, co se od nich chce a jak mají hru hrát. Od skvělýho hláškování, přes vytváření absurdně nadsazených tarantinovských scén.


Je potřeba říct, že hra jednotlivých skupin je opravdu dost rozdílná, takže toto je hodnocení toho, jak jsem hru jako pozorovatel vnímala jako celek a jaký to bylo z pohledu členů Allisonova gangu. Prostě není to hra, kde budete brečet dojetím. Je to hra, kde budete brečet smíchy!


Byl to první běh a jasně, jsou drobnosti, které se do dalších běhů dotáhnou. Ale za mě to jsou opravdu detaily, které nebudou hru opravovat, ale které ji budou jen ještě zdokonalovat.


A teda produkčně to byla taková pecka, že prostě není co vytknout. A teda zapojení koní... Jako jo no, byli jsme prostě kurva epičtí, když jsme na nich přijeli.


Takže prostě jestli chcete našlápnutou weird western žánrovku, chcete Blackhill

0
GavrocheJan Winkelhöfer 15.04.2019

Frederic Stone, 1. běh

"Ta parta šla na jistotu od chvíle, kdy se rozhodli... že ve Stonetownu udělají další larp. Design hry by mohl být dozajista výrazně chudší a postavy méně syté a stejně by to byla povedená akce - když už pro nic jiného, tak díky perfektním kulisám. Ale ono to není všechno. Ani zdaleka ne. A o tom vám teď budu vyprávět.

 

Organizátoři možná cílili na "béčkový brak", ale to rozhodně neznamená, že ta hra je jakkoliv blbá. Když už při workshopech tolikrát padlo jméno režiséra Tarantina, nabízí se srovnání obou dílů série Kill Bill. S odjezdem na Blackhill jsem čekal zážitek podobný prvnímu dílu, zkrátka hodně boje, hodně krve, drsnosti, mrtvol a nějaký excuse plot, který to všechno lepí dohromady. Dostal jsem spíše druhý díl. Tedy - nějaká ta akce, která zachovává drsnost a žánr, ale je pospojovaná zajímavými příběhy, které pojednávají nějaká opravdická témata a které nosí na ramenou velmi pěkně vypilované postavy s uvěřitelnými motivacemi.

Celkem samostatným tématem je výprava. Mám pocit, že od už tehdy skvělého HoWka vyšlápli orgové ještě o kopec výše a předali nám opravdu filmovou podívanou. Ať už jde o množství nábojů, divnolokací nebo o detailní propracovanost rekvizit a cepkových kostýmů a masek, na parádě se nešetřilo a do některých produkčních vymožeností organizátoři skutečně dali srdíčko.

Blackhill svoje těžiště určitě nemá v nějaké velké inovaci larpového designu (to těžiště bych spíš hledal v nějaké designové čistotě, ve které se od Blackhillu máme možná co naučit), ale o jedné mechanice bych se rád zmínil. Říká se jí "režie". Každý hráč měl možnost jednou za hru přerušit scénu, rozdat spoluhráčům nějaké pokyny pro její pokračování a tím třeba úplně změnit její směr. To se nakonec ukázalo jako velmi cenný nástroj například pro vyzrazování tajemství (hráč mohl například zinscenovat rvačku, kde mu inkriminující dopis vypadl z kapsy a spoluhráči se dopisu zmocnili - výsledek byl v takovém případě o nekonečno lepší než "nemám důvod to někomu říkat, ale zbývá už jen pár hodin do konce hry a asi by se tam ta informace nějak dostat měla, takže ahoj Pepo, jsem státní maršál v utajení a všechny jsem vás naprášil"). Doufám, že se s obdobnou mechanikou budeme potkávat na dramatických (a přitom možná né vždy nezbytně obsahových) larpech častěji, protože mě její jedno vyzkoušení docela nalákalo na další pokusy, čeho všeho by s ní šlo dosáhnout. Mechanika se stala hračkou.

Z těch ne-úplně-klíčových věcí oceňuji paralelní workshopy v menších skupinách, dramatické workshopy na budování brakové atmosféry a skvěle vyřešené místo na jídlo, které třeba v mém případě doslova tvořilo příběhy.

Shrnutí: Blackhill je vysoce kvalitní zábava. Nemá cenu v něm hledat extra hluboké ideje (i když zase - asi je ta hra o fous hlubší než byste řekli podle webu a design dokumentu... možná o dva fousy), ale zábavy je v tom podivném tavícím kotlíku předvídatelnosti a překvapení dost a dost pro všechny. Protože kombo Stonetownu, bouchačky u boku a mnoha měsíců práce skvělého a nadšeného organizačního týmu zjevně nemůže zklamat... ani minout.

Tak díky moc, pistolníci.

0
TalbotTomáš Bazala 15.04.2019

Wesley Hardin (1. běh) - i když hodnocení moc k postavě nevztahuji. 

Někdo to vykopnout musí. :)

Na Blackhill jsem jel jako náhradník, nedoufal jsem, že se dostanu. A rozhodně nelituji. Hra je výborná. První běh má své mouchy, které se prostě mohou odchytat pouze tak, že se hra odehraje. Už nyní to je ale naprosto skvěle fungující záležitost - skvělá kombinace westernu a mystična. :)

Skupiny jsou hodně rozdílné, což dává možnost opakovaného hraní. 

Naprosto kulervoucí jsou samozřejmě koně. Měl jsem tu možnost hrát postavu s koněm a je to BOŽÍ! Nejenom, že to vypadá cool, ale je to také zábava, na kterou vás skvěle připraví během celodenního přípravného kurzu (Díky , Náčelníku!), takže předchozí zkušenost s ježděním je vítaná, ale nikoliv nutná.

Děkuji za možnost si tuhle hru zahrát. Užil jsem si spoustu naprosto skvělých pulpových scén, které svou přísností a občas až ujetou absudností řadím mezi nejzábavnější scény, které jsem kdy viděl. :) 

Díky celému týmu, že nalil spoustu svého času do příprav a dal tak hráčům možnost se užít zase něco trochu jiného.

Podobné larpy

Události

Larpy autorů