Tak Zpíval Listopad
13 hráčů, 3 mužů, 5 žen, 5 obojetných
5 hodin, 0 dnů, 2008
Autoři: Gordhart Roman Čech, Huan Matěj Sybr
Skupiny: Mad Fairy
"Něco je špatně. Věci se stahují blíže k Říši stejně jako můry k plameni. Já sám jsem zaneprázdněn lovem, ale i přesto vidím, co se děje. Nejsem slepý. Blíží se chvíle, kde se někteří z nás budou muset rozhodnout, co je pro ně přednější..."
-Rytíř Arkus
Tak Zpíval Listopad je první hrou ze série Příběhů Jara zasazené do světa moderní fantasy s motivy jak osobních dramat, tak horroru nebo detektivky. Hra samotná se týká zavírání poslední cesty ze Země do skřítčí říše, kdy spousta nadpřirozených bytostí dostala svou nejspíše poslední šanci se vrátit do jejich domoviny...
Hra měla tři běhy a i když ji autoři považují za dokončenou, rádi ji na pořádání předvedou znovu.
25 celkem
Vaše hodnocení je: 0
Pro hodnocení se musíte přihlásit.
Komentáře
Larp, kvůli kterému jsem se registrovala na databázi, protože jsem mu prostě musela napsat nadšené hodnocení. Pro mě jedno z největších překvapení PBL 2014 - nečekala jsem vůbec nic a přihlásila jsem se vlastně jen proto, že mi vybylo volné místo. Když připočtu navzájem si protiřečící informace pokud jde o místo, kde se hrálo, kvůli nimž jsme hodinu bloudili, a obtížně zvládnutelné množství textu o prostředí i postavě, bylo mé očekávání opravdu nízké. O to víc jsem si to ale nakonec užila. V mé (dost specifické) postavě se mi dokonce dostalo i silného psychologicko-archetypálního přesahu (který ale jinak opravdu není hlavním tématem tohoto larpu) a díky velkému štěstí na výborné spoluhráče z toho byl nakonec nejsilnější zážitek z celého víkendu, který jsem vydýchávala několik hodin a vlastně částečně vydýchávám doteď. Přestože moje postava byla většinu času uzavřena ve svém vlastním vnitřním světě, takže obtížně vnímala, co se kolem ní děje, konec hry mi to bohatě vynahradil. Když připočtu kouzelnou atmosféru noci, svíček a romantické chatičky uprostřed zeleně, nemůžu si pomoci, musím dát 9/10. Díky všem za neopakovatelný zážitek!
"Listopad" mi na Pbl 2014 hrozně sedl. Sedla mi postava i celé ladění hry, které mi připomnělo nějaké ty starší larpy a opět mi umožnilo zahrát si jednu pohádku nebo temnější mýtus. Velmi příjemné bylo i to, že tento larp neotevírá nějaká hlubší témata (tedy, jistě by se našla, ale není to podle mého názoru "psychologicky drsný" larp) a umožńuje si tedy zahrát v krásném, dobře promyšleném fantasy eposu. A to mi hrozně sedlo. Rozhodně doporučuju a díky! 8/10
Hra, která je skutečně především o vyprávění zvláštně melancholicky ponurého, ale přesto pohádkového příběhu... a to já rád. Velice oceňuji předherní materiály, které byla radost číst a které krásně navodily atmosféru celého promyšleného světa. Jen mě mrzí, že spousta věcí zůstala na papíře a třeba se víc nevyužil obřad zapalování svic, který sám by vydal na vlastní LARP a na který jsem se těšil snad ze všeho nejvíc (ale chápu, že bylo příliš mnoho jiných věcí na řešení).
Sice jsme byli před hrou varováni, že nepůjde o řešení velkých témat a ze hry si neodneseme nějaký přesah, ale v kombinaci mé role (kterou jsem si mimořádně užil) a vyústění celého dramatu jsem si přesah našel. Když k tomu připočtu nádherný, propracovaný svět, poutavý příběh, svíčky, domeček s předzahrádkou (s pianem) u řeky a skvělé spoluhráče, tak mohu jen zatleskat a poděkovat. A Tak zpíval listopad rozhodně doporučit. Díky.
Rok a půl zpátky jsem hrál Princův Gambit, což je volné pokračování, takže jsem si chtěl zahrát i komorní larp, který tomu předcházel. Měl jsem smíšená očekávání vzhledem k tomu, jak si pamatuji Princův Gambit a co lidi různě předem o Listopadu říkali. Nakonec jsem se zkusil odprostit od všech předsudků a očekávání a přijel si užít příběh.
Zahrádkářská kolonie a větší než klasické problémy s tím kolik lidí dorazilo pozdě a do špatné zahrádkářské kolonie a tak. Mně to vlastně nevadilo a stihlo se zatím opravdu setmít, takže hra probíhala víceméně jenom za tmy, což se mi hodně líbilo. Všude svíčky a odhadování pak kdo je kdo jenom ze siluet v zahradě. Prostě za mě moc pěkná atmosféra, která pomáhala. Vyznění celé bylo opravdu takové příběhové, povídací a melancholické, nebo jak to nazvat.
Příběh si opravdu na nic nehraje a i když v něm můžete prožít celkem velké emoce, tak ádný velký bleed nehrozí, což ale neznamená, že se nemůžou stát silné scény a nebo prožít něco silného sami v sobě. Já si užil hlavně to vlastní vnitřní rozhodování a pod tlakem událostí a argumentů jsem jednu část otočil naprosto opačně a trochu tím možná omezil možnost většího konfliktu, což podle všeho, ale ničemu nevadilo.
Já si prostě hru užil a bavil jsem. Sice jsem se nedostal k žádné akční scéně, ale to mi nakonec nevadilo a i dlouhé rozhovory můžou přinést určité napětí. Pokud máte rádi fantasy/pohádkové téma a máte rádi zajímavé příběhy, tak můžu doporučit pokud budou kluci ještě uvádět.
Na hru jsem nejela s prilis vysokym ocekavanim... A bylo to dobre, protoze jsem diky tomu byla velmi mile prekvapena. Hra mela spad... Ke konci bych rekla az neuveritelne rychly. Diky sve postave jsem mela stale co delat ( to znamena ustavicne nekoho prudit a rozkazovat :-D ) a hlavne si myslim, ze vsichni kolem me byli stale zaneprazdneni, takze za tohle bod nahoru. Hralo se v uzasnem prostredi, kdy jsme pres plot videli na reku, coz nadherne umocnovalo pohadkovou atmosferu... Tak zpival listopad neni larpem, ktery by do hloubky resil urcite situace, ale je to hra, kterou byste si meli v jeden teply podvecer zahrat, protoze se urcite budete bavit...
Pak se to zlomilo, poslední hodina hry byla hlavně o "musíme se rozhodnodnout o něčem, o čem nejsou žádné informace a má to vlastně na starosti jenom jeden člověk, ostatní mu můžou tak hrozit/ říkat jak se má rozhodnout". K tomu tam měl asi fungovat ohromný konflikt mezi dvěma postavami, které se mají ukázat jako zásadní a opět tam má dojít k nějakému tomu "jeden rozhoduje, ostatní přihlíží" na téma toho, kdo z nich je vlastně hrdina a kdo záporák -což ve skutečnosti nebylo modelově úplně špatný, protože pák na ovlivnování rozhodujícího je ve hře docela dost a je to příležitost k fajn scénám. Nevím, jestli to bylo z nastavení nebo tím, že to ty dva hráči nedokázali přesvědčivě podat, ale místo těžkého rozhodování mezi archetypálními postavy to bylo divadlo o stále se cyklící hádce, kde ve zkratce jeden říkal "ty jsi hajzl" a druhý říkal "nene, ty jsi hajzl".
Konec pak přišel o trochu dříve než bylo v plánu, ale tak akorát pro hru imho. Zpětná vazba po hře patří mezi asi nejhorší co jsem zažil a opět srazila zážitek o něco dolů. Ta by asi byla lepší, kdybychom dokázali nějak naplnit očekávání autorů nebo zopakovat "jak se to hrálo předminule", naše skupina asi v rámci světa skřítků něco hodně pokazila...
Tento larp byl jeden velký zážitek plný emocí.